čeština » angličtina UK   Práce


55 [padesát pět]

Práce

-

55 [fifty-five]

Working

55 [padesát pět]

Práce

-

55 [fifty-five]

Working

Klikněte zde k zobrazení textu:   
češtinaEnglish UK
Čím se živíte? Wh-- d- y-- d- f-- a l-----?
Můj manžel je povoláním lékař. My h------ i- a d-----.
Já pracuji jako zdravotní sestra na půl úvazku. I w--- a- a n---- p--------.
   
Brzy půjdeme do důchodu. We w--- s--- r------ o-- p------.
Ale daně jsou vysoké. Bu- t---- a-- h---.
A zdravotní pojištění je drahé. An- h----- i-------- i- e--------.
   
Čím chceš jednou být? Wh-- w---- y-- l--- t- b----- s--- d--?
Chtěl / chtěla bych být inženýrem / inženýrkou. I w---- l--- t- b----- a- e-------.
Chci jít na univerzitu. I w--- t- g- t- c------.
   
Jsem na stáži. I a- a- i-----.
Nevydělávám moc. I d- n-- e--- m---.
Dělám stáž v zahraničí. I a- d---- a- i--------- a-----.
   
To je můj šéf. Th-- i- m- b---.
Mám milé spolupracovníky. I h--- n--- c---------.
V poledne jdeme vždy do kantýny. We a----- g- t- t-- c-------- a- n---.
   
Hledám práci. I a- l------ f-- a j--.
Už rok jsem nezaměstnaný / nezaměstnaná. I h--- a------ b--- u--------- f-- a y---.
V této zemi je příliš mnoho nezaměstnaných. Th--- a-- t-- m--- u--------- p----- i- t--- c------.
   

Paměť potřebuje řeč

Většina lidí si pamatuje svůj první den ve škole. Avšak den, který tomu předcházel, si už nevybavuje. Z prvních let našeho života si nepamatujeme téměř nic. Ale proč tomu tak je? Proč si nepamatujeme, co jsme jako malé děti zažily? Důvodem je náš vývoj. Řeč a paměť se vyvíjejí zhruba ve stejnou dobu. A proto, abychom si něco zapamatovali, potřebujeme řeč. To znamená, že člověk potřebuje mít slova k tomu, co prožil. Vědci provedli s dětmi různé testy. Učinili přitom zajímavý objev. Jakmile se děti naučí mluvit, zapomenou vše, co se stalo předtím. Počátek řeči je tedy zároveň počátkem paměti.

Děti se naučí mnohé během prvních tří let života. Každým dnem zažívají něco nového. Mají v tomto věku také důležité zkušenosti. Přesto to všechno zmizí. Psychologové označují tento fenomén jako dětskou amnézii. Zůstanou pouze věci, které jsou děti schopné pojmenovat. Osobní zážitky uchovává autobiografická paměť. Funguje jako deník. Zaznamenává se do ní vše důležité v našem životě. Tím formuje autobiografická paměť také naši identitu. Její vývoj je však závislý na učení rodného jazyka. A svou paměť můžeme aktivovat pouze pomocí řeči. Věci, které jsme se jako děti naučili, nejsou pochopitelně ztraceny. Jsou uloženy někde v našem mozku. Už k nim však nemáme přístup… -- smůla, že?