Konverzační příručka

cs Práce   »   et Töö

55 [padesát pět]

Práce

Práce

55 [viiskümmend viis]

Töö

Vyberte, jak chcete překlad zobrazit:   
čeština estonština Poslouchat Více
Čím se živíte? Mis-on teie-el-kuts-? Mis on teie elukutse? M-s o- t-i- e-u-u-s-? --------------------- Mis on teie elukutse? 0
Můj manžel je povoláním lékař. M- m----on arst. Mu mees on arst. M- m-e- o- a-s-. ---------------- Mu mees on arst. 0
Já pracuji jako zdravotní sestra na půl úvazku. Ma ----an ---le-k--a-a -e-it--i-----a. Ma töötan poole kohaga meditsiiniõena. M- t-ö-a- p-o-e k-h-g- m-d-t-i-n-õ-n-. -------------------------------------- Ma töötan poole kohaga meditsiiniõena. 0
Brzy půjdeme do důchodu. Var-ti s--m- me pen--o-it. Varsti saame me pensionit. V-r-t- s-a-e m- p-n-i-n-t- -------------------------- Varsti saame me pensionit. 0
Ale daně jsou vysoké. K--d-ma-sud on k--g-d. Kuid maksud on kõrged. K-i- m-k-u- o- k-r-e-. ---------------------- Kuid maksud on kõrged. 0
A zdravotní pojištění je drahé. J- t--v-sek-nd--stus o- -a---rg-. Ja tervisekindlustus on ka kõrge. J- t-r-i-e-i-d-u-t-s o- k- k-r-e- --------------------------------- Ja tervisekindlustus on ka kõrge. 0
Čím chceš jednou být? Ke-le-- -- sa--a -a--d? Kelleks sa saada tahad? K-l-e-s s- s-a-a t-h-d- ----------------------- Kelleks sa saada tahad? 0
Chtěl / chtěla bych být inženýrem / inženýrkou. Ma-t-han i-se---i-s--a---. Ma tahan inseneriks saada. M- t-h-n i-s-n-r-k- s-a-a- -------------------------- Ma tahan inseneriks saada. 0
Chci jít na univerzitu. Ma------ -li--ol-s-õp-i--. Ma tahan ülikoolis õppida. M- t-h-n ü-i-o-l-s õ-p-d-. -------------------------- Ma tahan ülikoolis õppida. 0
Jsem na stáži. M- -len pr-----a-t. Ma olen praktikant. M- o-e- p-a-t-k-n-. ------------------- Ma olen praktikant. 0
Nevydělávám moc. Ma-ei t-e-i-pal-u. Ma ei teeni palju. M- e- t-e-i p-l-u- ------------------ Ma ei teeni palju. 0
Dělám stáž v zahraničí. Ma-te-- --a---k-- --li--a-l. Ma teen praktikat välismaal. M- t-e- p-a-t-k-t v-l-s-a-l- ---------------------------- Ma teen praktikat välismaal. 0
To je můj šéf. S-e--- -inu ül---s. See on minu ülemus. S-e o- m-n- ü-e-u-. ------------------- See on minu ülemus. 0
Mám milé spolupracovníky. M----n m------a- kol-eegi-. Mul on meeldivad kolleegid. M-l o- m-e-d-v-d k-l-e-g-d- --------------------------- Mul on meeldivad kolleegid. 0
V poledne jdeme vždy do kantýny. Lõ----aja- -ä-----e------ -ö-kla-. Lõuna ajal käime me alati sööklas. L-u-a a-a- k-i-e m- a-a-i s-ö-l-s- ---------------------------------- Lõuna ajal käime me alati sööklas. 0
Hledám práci. M--o-s-n t-ökoh-a. Ma otsin töökohta. M- o-s-n t-ö-o-t-. ------------------ Ma otsin töökohta. 0
Už rok jsem nezaměstnaný / nezaměstnaná. M--o-en -----aa-ta-o---- -ö-tu. Ma olen juba aasta olnud töötu. M- o-e- j-b- a-s-a o-n-d t-ö-u- ------------------------------- Ma olen juba aasta olnud töötu. 0
V této zemi je příliš mnoho nezaměstnaných. Sell-s ri-g-- -n -i-g- -a--- t-ö--i-. Selles riigis on liiga palju töötuid. S-l-e- r-i-i- o- l-i-a p-l-u t-ö-u-d- ------------------------------------- Selles riigis on liiga palju töötuid. 0

Paměť potřebuje řeč

Většina lidí si pamatuje svůj první den ve škole. Avšak den, který tomu předcházel, si už nevybavuje. Z prvních let našeho života si nepamatujeme téměř nic. Ale proč tomu tak je? Proč si nepamatujeme, co jsme jako malé děti zažily? Důvodem je náš vývoj. Řeč a paměť se vyvíjejí zhruba ve stejnou dobu. A proto, abychom si něco zapamatovali, potřebujeme řeč. To znamená, že člověk potřebuje mít slova k tomu, co prožil. Vědci provedli s dětmi různé testy. Učinili přitom zajímavý objev. Jakmile se děti naučí mluvit, zapomenou vše, co se stalo předtím. Počátek řeči je tedy zároveň počátkem paměti. Děti se naučí mnohé během prvních tří let života. Každým dnem zažívají něco nového. Mají v tomto věku také důležité zkušenosti. Přesto to všechno zmizí. Psychologové označují tento fenomén jako dětskou amnézii. Zůstanou pouze věci, které jsou děti schopné pojmenovat. Osobní zážitky uchovává autobiografická paměť. Funguje jako deník. Zaznamenává se do ní vše důležité v našem životě. Tím formuje autobiografická paměť také naši identitu. Její vývoj je však závislý na učení rodného jazyka. A svou paměť můžeme aktivovat pouze pomocí řeči. Věci, které jsme se jako děti naučili, nejsou pochopitelně ztraceny. Jsou uloženy někde v našem mozku. Už k nim však nemáme přístup… -- smůla, že?