Konverzační příručka

cs Práce   »   de Arbeiten

55 [padesát pět]

Práce

Práce

55 [fünfundfünfzig]

Arbeiten

Vyberte, jak chcete překlad zobrazit:   
čeština němčina Poslouchat Více
Čím se živíte? Wa- m----- S-- b--------? Was machen Sie beruflich? 0
Můj manžel je povoláním lékař. Me-- M--- i-- A--- v-- B----. Mein Mann ist Arzt von Beruf. 0
Já pracuji jako zdravotní sestra na půl úvazku. Ic- a------ h------- a-- K---------------. Ich arbeite halbtags als Krankenschwester. 0
Brzy půjdeme do důchodu. Ba-- b------- w-- R----. Bald bekommen wir Rente. 0
Ale daně jsou vysoké. Ab-- d-- S------ s--- h---. Aber die Steuern sind hoch. 0
A zdravotní pojištění je drahé. Un- d-- K------------------ i-- h---. Und die Krankenversicherung ist hoch. 0
Čím chceš jednou být? Wa- w----- d- e----- w-----? Was willst du einmal werden? 0
Chtěl / chtěla bych být inženýrem / inženýrkou. Ic- m----- I-------- w-----. Ich möchte Ingenieur werden. 0
Chci jít na univerzitu. Ic- w--- a- d-- U---------- s--------. Ich will an der Universität studieren. 0
Jsem na stáži. Ic- b-- P---------. Ich bin Praktikant. 0
Nevydělávám moc. Ic- v------- n---- v---. Ich verdiene nicht viel. 0
Dělám stáž v zahraničí. Ic- m---- e-- P-------- i- A------. Ich mache ein Praktikum im Ausland. 0
To je můj šéf. Da- i-- m--- C---. Das ist mein Chef. 0
Mám milé spolupracovníky. Ic- h--- n---- K-------. Ich habe nette Kollegen. 0
V poledne jdeme vždy do kantýny. Mi----- g---- w-- i---- i- d-- K------. Mittags gehen wir immer in die Kantine. 0
Hledám práci. Ic- s---- e--- S-----. Ich suche eine Stelle. 0
Už rok jsem nezaměstnaný / nezaměstnaná. Ic- b-- s---- e-- J--- a---------. Ich bin schon ein Jahr arbeitslos. 0
V této zemi je příliš mnoho nezaměstnaných. In d----- L--- g--- e- z- v---- A----------. In diesem Land gibt es zu viele Arbeitslose. 0

Paměť potřebuje řeč

Většina lidí si pamatuje svůj první den ve škole. Avšak den, který tomu předcházel, si už nevybavuje. Z prvních let našeho života si nepamatujeme téměř nic. Ale proč tomu tak je? Proč si nepamatujeme, co jsme jako malé děti zažily? Důvodem je náš vývoj. Řeč a paměť se vyvíjejí zhruba ve stejnou dobu. A proto, abychom si něco zapamatovali, potřebujeme řeč. To znamená, že člověk potřebuje mít slova k tomu, co prožil. Vědci provedli s dětmi různé testy. Učinili přitom zajímavý objev. Jakmile se děti naučí mluvit, zapomenou vše, co se stalo předtím. Počátek řeči je tedy zároveň počátkem paměti. Děti se naučí mnohé během prvních tří let života. Každým dnem zažívají něco nového. Mají v tomto věku také důležité zkušenosti. Přesto to všechno zmizí. Psychologové označují tento fenomén jako dětskou amnézii. Zůstanou pouze věci, které jsou děti schopné pojmenovat. Osobní zážitky uchovává autobiografická paměť. Funguje jako deník. Zaznamenává se do ní vše důležité v našem životě. Tím formuje autobiografická paměť také naši identitu. Její vývoj je však závislý na učení rodného jazyka. A svou paměť můžeme aktivovat pouze pomocí řeči. Věci, které jsme se jako děti naučili, nejsou pochopitelně ztraceny. Jsou uloženy někde v našem mozku. Už k nim však nemáme přístup… -- smůla, že?