म------ द---पर-च--ि-ा-क----म --ती-ह-ँ
मैं आ_ दि_ प____ का का_ क__ हूँ
म-ं आ-ा द-न प-ि-ा-ि-ा क- क-म क-त- ह-ँ
-------------------------------------
मैं आधा दिन परिचारिका का काम करती हूँ 0 m-in-aa--a d-- pa--ch--r--a ---k--m-k----e-----nm___ a____ d__ p___________ k_ k___ k______ h___m-i- a-d-a d-n p-r-c-a-r-k- k- k-a- k-r-t-e h-o-------------------------------------------------main aadha din parichaarika ka kaam karatee hoon
ले-िन--- ब--त --य-द- ह-ं
ले__ क_ ब__ ज़्__ हैं
ल-क-न क- ब-ु- ज़-य-द- ह-ं
------------------------
लेकिन कर बहुत ज़्यादा हैं 0 l-kin---- -ah----yaa-a-h--nl____ k__ b____ z_____ h___l-k-n k-r b-h-t z-a-d- h-i----------------------------lekin kar bahut zyaada hain
वह -े----ा-ब---ं
व_ मे_ सा__ हैं
व- म-र- स-ह- ह-ं
----------------
वह मेरे साहब हैं 0 v-- mere saaha----inv__ m___ s_____ h___v-h m-r- s-a-a- h-i---------------------vah mere saahab hain
दोपहर -ो ---ह-े---भ-ज-ग-ह-जा-े हैं
दो___ को ह_ ह__ भो____ जा_ हैं
द-प-र क- ह- ह-े-ा भ-ज-ग-ह ज-त- ह-ं
----------------------------------
दोपहर को हम हमेशा भोजनगृह जाते हैं 0 do----- ---ha- ham-s----h-jan-gr---aa-e h-ind______ k_ h__ h______ b_________ j____ h___d-p-h-r k- h-m h-m-s-a b-o-a-a-r- j-a-e h-i---------------------------------------------dopahar ko ham hamesha bhojanagrh jaate hain
Většina lidí si pamatuje svůj první den ve škole.
Avšak den, který tomu předcházel, si už nevybavuje.
Z prvních let našeho života si nepamatujeme téměř nic.
Ale proč tomu tak je?
Proč si nepamatujeme, co jsme jako malé děti zažily?
Důvodem je náš vývoj.
Řeč a paměť se vyvíjejí zhruba ve stejnou dobu.
A proto, abychom si něco zapamatovali, potřebujeme řeč.
To znamená, že člověk potřebuje mít slova k tomu, co prožil.
Vědci provedli s dětmi různé testy.
Učinili přitom zajímavý objev.
Jakmile se děti naučí mluvit, zapomenou vše, co se stalo předtím.
Počátek řeči je tedy zároveň počátkem paměti.
Děti se naučí mnohé během prvních tří let života.
Každým dnem zažívají něco nového.
Mají v tomto věku také důležité zkušenosti.
Přesto to všechno zmizí.
Psychologové označují tento fenomén jako dětskou amnézii.
Zůstanou pouze věci, které jsou děti schopné pojmenovat.
Osobní zážitky uchovává autobiografická paměť.
Funguje jako deník.
Zaznamenává se do ní vše důležité v našem životě.
Tím formuje autobiografická paměť také naši identitu.
Její vývoj je však závislý na učení rodného jazyka.
A svou paměť můžeme aktivovat pouze pomocí řeči.
Věci, které jsme se jako děti naučili, nejsou pochopitelně ztraceny.
Jsou uloženy někde v našem mozku.
Už k nim však nemáme přístup… -- smůla, že?