Konverzační příručka

cs Práce   »   px Trabalhar

55 [padesát pět]

Práce

Práce

55 [cinquenta e cinco]

Trabalhar

Vyberte, jak chcete překlad zobrazit:   
čeština portugalština (BR) Poslouchat Více
Čím se živíte? Em q-- v--- t-------? Em que você trabalha? 0
Můj manžel je povoláním lékař. O m-- m----- t------- c--- m-----. O meu marido trabalha como médico. 0
Já pracuji jako zdravotní sestra na půl úvazku. Eu t------- e- m--- p------ c--- e---------. Eu trabalho em meio período como enfermeira. 0
Brzy půjdeme do důchodu. Em b---- r---------- a a------------. Em breve receberemos a aposentadoria. 0
Ale daně jsou vysoké. Ma- o- i------- s-- e-------. Mas os impostos são elevados. 0
A zdravotní pojištění je drahé. E o s----- d- s---- é e------. E o seguro de saúde é elevado. 0
Čím chceš jednou být? O q-- v--- q--- s-- n- f-----? O que você quer ser no futuro? 0
Chtěl / chtěla bych být inženýrem / inženýrkou. Eu q---- s-- e---------. Eu quero ser engenheiro. 0
Chci jít na univerzitu. Eu q---- e------ n- u-----------. Eu quero estudar na universidade. 0
Jsem na stáži. Eu s-- e---------. Eu sou estagiário. 0
Nevydělávám moc. Eu n-- g---- m----. Eu não ganho muito. 0
Dělám stáž v zahraničí. Eu e---- f------ u- e------ n- e-------. Eu estou fazendo um estágio no exterior. 0
To je můj šéf. Es-- é o m-- p-----. Este é o meu patrão. 0
Mám milé spolupracovníky. Eu t---- c------ s---------. Eu tenho colegas simpáticos. 0
V poledne jdeme vždy do kantýny. Na h--- d- a----- v---- s----- à c------. Na hora do almoço vamos sempre à cantina. 0
Hledám práci. Eu e---- p--------- e------. Eu estou procurando emprego. 0
Už rok jsem nezaměstnaný / nezaměstnaná. Eu j- e---- h- u- a-- d----------- /--. Eu já estou há um ano desempregado /-a. 0
V této zemi je příliš mnoho nezaměstnaných. Ne--- p--- h- d------------ d- m---. Neste país há desempregados de mais. 0

Paměť potřebuje řeč

Většina lidí si pamatuje svůj první den ve škole. Avšak den, který tomu předcházel, si už nevybavuje. Z prvních let našeho života si nepamatujeme téměř nic. Ale proč tomu tak je? Proč si nepamatujeme, co jsme jako malé děti zažily? Důvodem je náš vývoj. Řeč a paměť se vyvíjejí zhruba ve stejnou dobu. A proto, abychom si něco zapamatovali, potřebujeme řeč. To znamená, že člověk potřebuje mít slova k tomu, co prožil. Vědci provedli s dětmi různé testy. Učinili přitom zajímavý objev. Jakmile se děti naučí mluvit, zapomenou vše, co se stalo předtím. Počátek řeči je tedy zároveň počátkem paměti. Děti se naučí mnohé během prvních tří let života. Každým dnem zažívají něco nového. Mají v tomto věku také důležité zkušenosti. Přesto to všechno zmizí. Psychologové označují tento fenomén jako dětskou amnézii. Zůstanou pouze věci, které jsou děti schopné pojmenovat. Osobní zážitky uchovává autobiografická paměť. Funguje jako deník. Zaznamenává se do ní vše důležité v našem životě. Tím formuje autobiografická paměť také naši identitu. Její vývoj je však závislý na učení rodného jazyka. A svou paměť můžeme aktivovat pouze pomocí řeči. Věci, které jsme se jako děti naučili, nejsou pochopitelně ztraceny. Jsou uloženy někde v našem mozku. Už k nim však nemáme přístup… -- smůla, že?