Konverzační příručka

cs Práce   »   it Lavorare

55 [padesát pět]

Práce

Práce

55 [cinquantacinque]

Lavorare

Kliknutím na libovolnou mezeru můžete zobrazit text nebo:   
čeština italština Poslouchat Více
Čím se živíte? Ch- l----- f-? Che lavoro fa? 0
Můj manžel je povoláním lékař. Mi- m----- è m-----. Mio marito è medico. 0
Já pracuji jako zdravotní sestra na půl úvazku. La---- c--- i--------- p--------. Lavoro come infermiera part-time. 0
Brzy půjdeme do důchodu. Pr---- a------ i- p-------. Presto andremo in pensione. 0
Ale daně jsou vysoké. Ma l- t---- s--- a---. Ma le tasse sono alte. 0
A zdravotní pojištění je drahé. E l-------------- (c----- l- m-------) è c------. E l’assicurazione (contro le malattie) è costosa. 0
Čím chceš jednou být? Co-- v------- f---? Cosa vorresti fare? 0
Chtěl / chtěla bych být inženýrem / inženýrkou. Io v----- d-------- i--------. Io vorrei diventare ingegnere. 0
Chci jít na univerzitu. Io v----- s------- a-------------. Io voglio studiare all’università. 0
Jsem na stáži. Io s--- p---------. Io sono praticante. 0
Nevydělávám moc. No- g------- m----. Non guadagno molto. 0
Dělám stáž v zahraničí. Fa---- u- t-------- a---------. Faccio un tirocinio all’estero. 0
To je můj šéf. Qu---- è i- m-- c---. Questo è il mio capo. 0
Mám milé spolupracovníky. Ho d-- c------- g------ / s--------. Ho dei colleghi gentili / simpatici. 0
V poledne jdeme vždy do kantýny. A m---------- a------ s----- i- m----. A mezzogiorno andiamo sempre in mensa. 0
Hledám práci. Ce--- u- (p---- d-) l-----. Cerco un (posto di) lavoro. 0
Už rok jsem nezaměstnaný / nezaměstnaná. So-- d---------- d- u- a--- o----. Sono disoccupato da un anno ormai. 0
V této zemi je příliš mnoho nezaměstnaných. In q----- p---- c- s--- t----- d----------. In questo paese ci sono troppi disoccupati. 0

Paměť potřebuje řeč

Většina lidí si pamatuje svůj první den ve škole. Avšak den, který tomu předcházel, si už nevybavuje. Z prvních let našeho života si nepamatujeme téměř nic. Ale proč tomu tak je? Proč si nepamatujeme, co jsme jako malé děti zažily? Důvodem je náš vývoj. Řeč a paměť se vyvíjejí zhruba ve stejnou dobu. A proto, abychom si něco zapamatovali, potřebujeme řeč. To znamená, že člověk potřebuje mít slova k tomu, co prožil. Vědci provedli s dětmi různé testy. Učinili přitom zajímavý objev. Jakmile se děti naučí mluvit, zapomenou vše, co se stalo předtím. Počátek řeči je tedy zároveň počátkem paměti. Děti se naučí mnohé během prvních tří let života. Každým dnem zažívají něco nového. Mají v tomto věku také důležité zkušenosti. Přesto to všechno zmizí. Psychologové označují tento fenomén jako dětskou amnézii. Zůstanou pouze věci, které jsou děti schopné pojmenovat. Osobní zážitky uchovává autobiografická paměť. Funguje jako deník. Zaznamenává se do ní vše důležité v našem životě. Tím formuje autobiografická paměť také naši identitu. Její vývoj je však závislý na učení rodného jazyka. A svou paměť můžeme aktivovat pouze pomocí řeči. Věci, které jsme se jako děti naučili, nejsou pochopitelně ztraceny. Jsou uloženy někde v našem mozku. Už k nim však nemáme přístup… -- smůla, že?