Konverzační příručka

cs mít něco rád   »   bs nešto željeti

70 [sedmdesát]

mít něco rád

mít něco rád

70 [sedamdeset]

nešto željeti

Vyberte, jak chcete překlad zobrazit:   
čeština bosenština Poslouchat Více
Chcete si zakouřit? Že---- l- p-----? Želite li pušiti? 0
Chcete si zatančit? Že---- l- p------? Želite li plesati? 0
Chcete se projít? Že---- l- š-----? Želite li šetati? 0
Chtěl / chtěla bych si zakouřit. Ja ž---- p-----. Ja želim pušiti. 0
Chceš cigaretu? Že--- l- c-------? Želiš li cigaretu? 0
Chce připálit. On ž--- v----. On želi vatru. 0
Rád / ráda bych se něčeho napil / napila. Ja ž---- n---- p---. Ja želim nešto piti. 0
Něco bych snědl / snědla. Ja ž---- n---- j----. Ja želim nešto jesti. 0
Chtěl / chtěla bych si trochu odpočinout. Ja s- ž---- m--- o-------. Ja se želim malo odmoriti. 0
Rád / ráda bych se Vás na něco zeptal / zeptala. Ja V-- ž---- n---- p-----. Ja Vas želim nešto pitati. 0
Chtěl / chtěla bych Vás o něco poprosit. Ja V-- ž---- z- n---- z-------. Ja Vas želim za nešto zamoliti. 0
Rád / ráda bych Vás někam pozval / pozvala. Ja V-- ž---- n- n---- p------. Ja Vas želim na nešto pozvati. 0
Co si přejete, prosím? Št- ž------ m----? Šta želite, molim? 0
Přejete si kávu? Že---- l- k---? Želite li kafu? 0
Nebo byste raději chtěl / chtěla čaj? Il- r----- ž----- č--? Ili radije želite čaj? 0
Chceme jet domů. Mi s- ž----- v----- k---. Mi se želimo voziti kući. 0
Chcete zavolat taxi? Že---- l- v- t----? Želite li vi taksi? 0
Chtějí telefonovat. On- ž--- t-----------. Oni žele telefonirati. 0

Dva jazyky = dvě centra v mozku!

Našemu mozku nezáleží na tom, kdy se jazyk naučíme. To proto, že má různá úložiště pro různé jazyky. Ne všechny jazyky, které se učíme, se ukládají společně. Jazyky, které se naučíme jako dospělí, mají své vlastní úložiště. To znamená, že mozek zpracovává nová pravidla na jiném místě. Nejsou uložena společně s mateřským jazykem. Naopak lidé, kteří vyrostli v dvoujazyčném prostředí, používají pouze jednu část mozku. K tomuto závěru dospěly četné studie. Vědci zkoumali několik jedinců. Ti mluvili plynně dvěma jazyky. Část z nich však s oběma jazyky vyrůstala. Ti ostatní se druhý jazyk naučili až v průběhu života. Vědci potom během testů měřili jejich mozkovou aktivitu. Mohli tak zkoumat, které oblasti mozku byly během testů aktivní. A zjistili, že „pozdější” studenti mají dvě centra řeči! Že tomu tak je, se vědci domnívali již dlouho. U lidí s poraněním mozku se projevují různé symptomy. Poškození mozku tedy může vést také k problémům s řečí. Takto postižení lidé pak hůře vyslovují nebo rozumí. Oběti nehod mluvící dvěma jazyky však vykazují někdy zvláštní příznaky. Jejich problémy s řečí se ne vždy projeví u obou jazyků. Pokud je zasažena pouze jedna část mozku, může ta druhá nadále fungovat. Pacienti pak mluví jedním jazykem lépe než druhým. Opětovné učení těchto dvou jazyků pak také probíhá různou rychlostí. To dokazuje, že oba jazyky nejsou uloženy na stejném místě. Protože se neukládaly ve stejném čase, vytvořily se dvě různé oblasti. Stále není známo, jak přesně náš mozek zvládá více jazyků. Nové objevy ale mohou vést k novým učebním postupům.