Ա----ղ ի- -D-նե-ն են:
Ա_____ ի_ C______ ե__
Ա-ս-ե- ի- C---ե-ն ե-:
---------------------
Այստեղ իմ CD-ներն են: 0 A----g- i--C----rn-yenA______ i_ C______ y__A-s-e-h i- C---e-n y-n----------------------Aystegh im CD-nern yen
Սա -մ---թ-----:
Ս_ ի_ կ_____ է_
Ս- ի- կ-թ-ռ- է-
---------------
Սա իմ կիթառն է: 0 S- -- ki-’ar---eS_ i_ k_______ eS- i- k-t-a-r- e----------------Sa im kit’arrn e
Kdo Vás jako dítě učil mluvit?
Určitě teď řeknete: matka!
To si myslí většina lidí na světě.
Pojem mateřský jazyk existuje téměř u všech národů.
Znají jej jak Angličané, tak Číňané.
Možná proto, že matky tráví s dětmi více času.
Nové studie však došly k jiným závěrům.
Ukazují, že náš jazyk je většinou jazykem našich otců.
Vědci zkoumali genetický materiál a jazyky smíšených národů.
V těchto národech pocházeli rodiče z různých kultur.
Tyto národy vznikly před mnoha tisíciletími.
Důvodem bylo velké stěhování národů.
Genotyp těchto smíšených národů byl podroben vědecké analýze.
Potom byl porovnán s jazykem národa.
Většina národů mluvila jazykem svých mužských předků.
Jinými slovy, jazykem určité země je ten, který patří k chromozomu Y.
Muži si tedy vzali svůj jazyk s sebou do cizích zemí.
A tamní ženy potom převzaly nový jazyk od mužů.
Ale i dnes otcové náš jazyk výrazně ovlivňují.
Neboť malé děti se při učení orientují podle jazyka svých otců.
Otcové s dětmi mluví mnohem méně.
Také stavba mužské věty je jednodušší než ženská.
V důsledku toho je jazyk otců pro děti vhodnější.
Nezatěžuje je a snadněji se jej naučí.
Proto děti při mluvení napodobují raději tatínka než maminku.
Později však slovní zásoba matky vytváří jazyk dítěte.
Náš jazyk tedy ovlivňují matka i otec.
Měl by se tedy nazývat jazyk rodičovský!