Konverzační příručka

cs Minulý čas 1   »   fr Passé 1

81 [osmdesát jedna]

Minulý čas 1

Minulý čas 1

81 [quatre-vingt-un]

Passé 1

Vyberte, jak chcete překlad zobrazit:   
čeština francouzština Poslouchat Více
psát éc---e écrire 0
Psal dopis. Il é------- u-- l-----. Il écrivait une lettre. 0
A ona psala pohled. Et e--- é------- u-- c----. Et elle écrivait une carte. 0
číst li-e lire 0
Četl časopis. Il l----- u- m-------. Il lisait un magazine. 0
A ona četla knihu. Et e--- l----- u- l----. Et elle lisait un livre. 0
vzít / vzít si pr----e prendre 0
Vzal si cigaretu. Il p------ u-- c--------. Il prenait une cigarette. 0
Vzala si kousek čokolády. El-- p------ u- m------ d- c-------. Elle prenait un morceau de chocolat. 0
Byl nevěrný, ale ona byla věrná. Al--- q---- é---- i-------- e--- é---- f-----. Alors qu’il était infidèle, elle était fidèle. 0
Byl líný, ale ona byla pilná. Al--- q---- é---- p--------- e--- é---- d--------. Alors qu’il était paresseux, elle était diligente. 0
Byl chudý, ale ona byla bohatá. Al--- q---- é---- p------ e--- é---- r----. Alors qu’il était pauvre, elle était riche. 0
Neměl žádné peníze, jen dluhy. Il n------ p-- d-------- m--- a- c-------- d-- d-----. Il n’avait pas d’argent, mais au contraire des dettes. 0
Neměl štěstí, jen smůlu. Il n------ p-- d- c------ m--- a- c-------- d- l- m--------. Il n’avait pas de chance, mais au contraire de la malchance. 0
Neměl žádný úspěch, jen neúspěch. Il n------ p-- d- s------ m--- a- c-------- d-- é-----. Il n’avait pas de succès, mais au contraire des échecs. 0
Nebyl spokojený, nýbrž nespokojený. Il n------ p-- h------- m--- a- c-------- m---------. Il n’était pas heureux, mais au contraire malheureux. 0
Nebyl šťastný, nýbrž nešťastný. Il n------ p-- c-------- m--- a- c-------- m----------. Il n’était pas chanceux, mais au contraire malchanceux. 0
Nebyl sympatický, nýbrž nesympatický. Il n------ p-- s----------- m--- a- c-------- a-----------. Il n’était pas sympathique, mais au contraire antipathique. 0

Jak se děti učí správně mluvit

Jakmile se člověk narodí, komunikuje s ostatními. Miminka pláčou, když něco chtějí. V několika měsících už umějí říct pár jednoduchých slov. Ve dvou letech umějí říkat věty asi o třech slovech. Nelze ovlivnit, kdy začnou děti mluvit. Můžete ale ovlivnit, jak dobře se děti naučí svůj mateřský jazyk. K tomu je ale třeba zohlednit několik věcí. Především je důležité, aby mělo dítě motivaci. Musí poznat, že něčeho dosáhnou, když mluví. Malým dětem stačí jako zpětná vazba úsměv. Starší děti rády vedou rozhovor se svým okolím. Zaměřují se na jazyk lidí kolem sebe. Jazykové schopnosti jejich rodičů a učitelů jsou tedy velmi důležité. Děti se také musí naučit, jak je jazyk cenný! Přitom je to ale musí pořád bavit. Když dětem čteme nahlas, ukazujeme jim, jak zajímavý může jazyk být. Rodiče by také měli s dětmi podnikat co nejvíc věcí. Když dítě hodně zažije, chce o tom mluvit. Děti vyrůstající v dvoujazyčném prostředí potřebují pevná pravidla. Musí vědět, s kým mají kterým jazykem mluvit. Tak se jejich mozek naučí mezi dvěma jazyky rozlišovat. Jakmile dítě začne chodit do školy, jejich jazyk se změní. Naučí se nový hovorový jazyk. Tehdy je důležité, aby rodiče dávali pozor, jak jejich děti mluví. Studie prokázaly, že mateřský jazyk se do mozku vryje navždy. Co se jako děti naučíme, nás provází po zbytek života. Kdo se svůj mateřský jazyk naučí jako dítě pořádně, bude z toho později těžit. Bude se později učit nové věci rychleji a lépe -- nejen cizí jazyky…